Jak zlepšit imunitu? Rozhoduje trénink i naladění duše

Také máte pocit, že přes zimu víc marodíte, než jste zdraví, a k pravidelnému tréninku se prakticky nedostanete? Pak nestačí jen polykat vitaminy a upravit trénink. Zdraví našeho těla totiž ovlivňuje i stav naší duše.

Žijeme ve složité době, náš prostor je zamořený energiemi, s nimiž si náš organismus někdy jen těžko poradí. Důsledkem jsou stále častější a těžší alergie, ale také nemoci, které mají netradiční průběh. Věda hledá stále nové způsoby, jak se s nimi vypořádat, většinou ale jen hasí to, co si lidstvo samo natropilo svými technologiemi a touhou po čemkoliv. Naštěstí si ale spousta lidí uvědomuje, kam se řítíme, a řekl bych, že například mezi běžci je jejich procento podstatně vyšší než jinde.

Spojené nádoby těla a duše

Imunita je, zjednodušeně řečeno, schopnost organismu odolávat chorobám. Ty nám způsobují patogenní organismy, jako jsou viry nebo bacily, ale umíme je vyrábět i my sami, třeba v podobě nádorových buněk. Když je imunita oslabená, reaguje tělo na útočný agens nedostatečně nebo naopak přemrštěně- tak mimochodem vznikají alergie.

Základem správně fungujícího imunitního řetězce je z hlediska těla naše střevo a z pohledu energií ovlivňujících vše kolem stav naší duše. To jsou spojené nádoby a jedno bez druhého nemůže správně fungovat. Pokud někdo například sní denně čtvrt kila masa, zabetonuje si střeva, která ztrácejí své přirozené funkce. Zvyšuje se kyselost organismu, látková výměna vadne, tělo se zpomaluje. Když zároveň věnujeme práci i čas, který potřebujeme na regeneraci, a ukrajujeme ze spánku, tělo dále degeneruje. Je to proces pomalý, protože tělo vydrží hodně a možnosti kompenzace jsou obrovské, za pár let ale najednou zjistíte, že jste více unavení, přibyde nějaká nemoc, což třeba přisuzujete stárnutí. Úbytek energie dočasně vyřešíte kávou, začnete se cpát vitaminy, ale efekt je prachbídný.

Řešení však existuje a přichází překvapivě úplně odjinud – z naší duše. Právě její stav totiž přímo ovlivňuje to, co jíme, co pijeme i jakým způsobem se chováme k sobě samým. Proč máme takové chutě? Proč pijeme hektolitry kávy? Proč v noci málo spíme a nedokážeme vypnout? Proč sice zatrénujeme, ale nemáme čas udělat kvalitní regeneraci? Nemáme čas, jsme natolik zachváceni prací a dobou.

Pracujete z nadšení, nebo pro peníze?

Jeden léčitel, kterého si velmi vážím (mimochodem bývalý český maratonský rekordman s osobákem 2:14:57), tvrdí, že člověk má denně osm hodin pracovat, osm hodin má mít pro sebe a osm hodin má spát. Když takto vyvážíme svůj život a přidáme k tomu vnitřní radost a štěstí, okamžitě se začne naše imunita zlepšovat. V tu chvíli se již nebudete chtít přejídat ani do sebe lít hektolitry psychotropně působících nápojů.

Přepracování se někdy nevyhnete, je ale důležité, zda nadměrně pracujete z nadšení pro věc, nebo se necháte vláčet okolnostmi, tedy třeba nároky svého šéfa nebo nároky svého ega. Lidé pracující s nadšením pro věc totiž mohou o hodně déle fungovat dobře i přes fyzické přetížení a jejich imunita se bude držet velmi dlouho na velmi dobré úrovni, i když i tak je to jen odklad problémů. Podobně – když budete pracovat ve firmě, která podvádí, těžko budete hledat vnitřní rovnováhu, protože se v podstatě podílíte na zlu.

Každý člověk totiž podvědomě chce být nástrojem dobra, ale často mu to nedovolí právě jeho ego, které ho táhne opačným směrem. Pak máme pocit, že jsme tažení okolnostmi, ale ve skutečnosti nás táhne naše ego. (Mimochodem, ego je věc potřebná, nelze jej rozpustit, jak se o to snaží některé duchovní přístupy. Uvědomění si sebe sama je velký dar, jen se ho musíme naučit správně používat.) Přejídání a sklon používat přehršle psychotropních látek je pak náš vnitřní boj proti sobě samým. Snažíme se to brzdit v rámci našeho myšlení a vůle, to je ale lítý boj se sebezapíráním. Nevychází totiž z našeho nitra.

Mít čas jen pro sebe

Tím se oklikou vracím ke zmíněné třetině dne, kterou bychom měli mít pro sebe, protože z hlediska zdraví je možná tou nejdůležitější – měla by nám totiž přinášet vnitřní rovnováhu. Sem patří trénink a regenerace, čas strávený s rodinou a třeba i toulky v přírodě či příjemné posezení s přáteli. Mimochodem, když budete vnitřně vyrovnaní, nebudete se chtít při posezení s přáteli opít, ale dáte si dvě, možná tři pivka. Uděláte to proto, že to tak budete cítit uvnitř sebe, a ne proto, že si řeknete, že byste to tak udělat měli.

Když tedy získáte vnitřní rovnováhu, získá ji přirozeně i vaše tělo, úroveň imunity se tak bude stále zlepšovat. Je to postupný proces, který – když se pustíte do práce na sobě – vás tak chytne, že nebudete chtít z této cesty již nikdy vystoupit. Postupně budete cítit, jak se vaše emoce a myšlenky zklidňují. Tělo po vás nebude chtít tuny těžkého jídla, ale najíte se v klidu, lehce a sníte jen to, co opravdu potřebujete.

Jak trénink ovlivňuje obranyschopnost?

Z hlediska skladby tréninku je nutno říci, že jsou tréninky, které imunitu posilují, a takové, které ji oslabují. Z obecného pohledu platí, že „objemové“ tréninky v nízkých intenzitách na úrovni regenerační nebo na úrovni aerobního prahu náš imunitní systém spíše posilují, zlepšují se také schopnosti organismu regenerovat. Tady je však potřeba vycházet z toho, na jaké úrovni základní vytrvalosti se náš organismus nachází, a tento stav respektovat. Pokud se nebudeme snažit o příliš rychlý nárůst kilometráže v této oblasti (mimochodem, za touto snahou často stojí právě naše ego), pak jsou tyto tréninky z hlediska imunity bezpečné, či dokonce imunitě prospívající. A to je dobrá zpráva.

Jsme totiž před zimní přípravou, kdy se „dělá“ základ pro celou další sezonu. Běžci-vytrvalci toto období zahajují důkladnou přípravou v oblasti aerobních schopností. Velkou chybou ovšem bývá, že s nadšením pro novou přípravu běháme na začátku příliš intenzivně, zvlášť pokud je naše výkonnost nízká. Pak se totiž snáze dostáváme tepově nahoru, a přitom je náš výkon nízký. Tím si komplikujeme přípravu, navíc začneme příliš brzy oslabovat. Výsledkem pak bude nejen předčasná „pseudoforma“, ale zároveň si zaděláváme na problémy na úrovni těla.

Připravte tělo na zátěž

Tělo se totiž musí nejprve připravit na to, co ho bude čekat v dalších fázích přípravy. Když se chcete naučit číst, také se musíte nejdříve naučit jednotlivá písmenka. A když chcete mít dobrý výkon a vytrvalost v určitém spektru zátěže (z hlediska času a intenzity), musíte nejdříve postupně ošetřit všechny schopnosti, které k tomuto cíli vedou.

Na začátku přípravy byste tedy měli spíše nabíhat kilometry „na pohodu“, čímž zároveň posilujete imunitu. Mimochodem, podzim je nejlepší období na vyčištění střeva-motoru imunity; praktik, jak to udělat, je mnoho. V rámci čisticích procedur a těsně po nich ale netrénujte, nebo jen velmi lehce a krátce. Je to dobrý začátek, jak začít svoji novou cestu.

Jakmile se pustíte do tréninku a chtěli byste mít jistotu, v jakých intenzitách máte zpočátku zatěžovat, nechte si udělat laktátový test, který určí, jak byste měli běhat pro rozvoj aerobní vytrvalosti. Pokud mi takový test zašlete, rád vám jednorázově poradím, jak na to a kde tepově běhat (samozřejmě zdarma).

Laktát škodí imunitě

Ve chvíli, kdy půjdete do vyšších intenzit, může nastat problém. Čím více se totiž posunete do laktátových zátěží, tím více oslabujete imunitu. Když vrcholoví běžci, lyžaři i třeba dráhoví cyklisti dokončí svoji maximální formu, jejich imunita v tu chvíli pracuje na hraně svých možností. Těžkým laktátovým tréninkem se prostě oslabí a oni jsou náchylní k onemocnění, ale i zranění. I proto je uvidíte při 15 °C v čepici a teplé bundě – jsou jako malé děti, které se musejí držet v teple a vyhýbat se kontaktu s nemocnými lidmi. Vynechme to, že je do tohoto stavu dostalo jejich ego, mě samotného to postihlo mnohokrát. Člověk zkrátka chce být nejlepší, nejrychlejší, první. V tento moment je ale velmi důležité, jak jste nastaveni, zda v případě neúspěchu se nadále usmíváte, berete to sportovně a spíše vás to dále motivuje, nebo vás to psychicky nalomí či převede do nezdravé agresivity. To je ale jiná kapitola.

Chci tím ale říci, že sportovci se sklonem podlehnout snáze infektu by měli dávkovat intenzivní zátěž s citem. Je lepší dát méně intenzivních tréninků, kterými se buduje zamýšlená sportovní forma, než se snažit makat za každou cenu často a pak dva týdny stát. Dobrou cestou je u těchto vytrvalců založit celou přípravu na perfektním aerobním základu a vstupy do smíšených a anaerobních zón dávkovat podle aktuálního stavu a pouze v okamžiku, kdy se cítí být silní, a tedy i odpočatější. Celá forma se pak dá „dodělat“ v rámci závodů, kdy se sníží celková zátěž, je už tepleji a sluníčko.

Je zkrátka potřeba si najít svoji míru. To je důležitější než jakékoliv tréninkové systémy a je to jeden z důvodů mého odporu k univerzálním tréninkovým plánům (nehledě na to, že když se nedaří plán dodržet, dotyčný samozřejmě neví, kde znovu začít). K tréninku přistupujte odpovědně a vězte, že odpovědnost by vás neměla za každou cenu hnát jen „dopředu“, ale občas také přibrzdit. Někdy, když člověk přibrzdí, nenarazí. A to platí nejen v dopravě. Lepší je trénovat méně, ale neustále.

Zapomeňte na strach

Pokud jste tedy v minulosti byli často v přípravě nemocní, prvním krokem, který musíte udělat, je přestat se bát, že znovu onemocníte. Když něčemu dáváte svým myšlením energii, jdete tomu naproti. Spíš se snažte vidět výsledek svého snažení: Zkuste si třeba představit sami sebe, jak probíháte cílem půlmaratonu, který jste si vysnili, a jste šťastní, že jste to tak pěkně zvládli. Nemusíte u toho vidět žádný výkon, jen tu spokojenost. Ten obraz si připomínejte a pusťte se do tréninkové práce a pracujte na sobě.

Pokud klopýtnete, nic se neděje. Vstaňte a běžte dál s otevřenou náručí snů. Děti se také přeříkávají, když se učí číst, a my je podporujeme, aby to nevzdávaly. Neberte svoji slabší imunitu jako konečný stav a rozvíjejte ji. Pokud vám v tom aspoň trošičku pomohl tento článek, jsem moc rád. Jděte a učte se. Zvolili jste si běh na dlouhou trať a možná to není jen symbolické. Když vytrváte, doběhnete daleko jak na trati závodu, tak i v životě.

5 pravidel pro lepší imunitu

1. Zásadní je dobrá nálada a pozitivní naladění. Najděte si čas na sebe a dobře ho využijte.

2. Čerstvé zeleninové či ovocné šťávy nás vedle vitaminů zaplaví i potřebnými minerály. Pravidelné laktátové tréninky nadělají v minerálech často takový chaos, že v důsledku přímo působí na naši psychiku a náladu a tím i náš imunitní systém.

3. Velmi dobrou podporou jsou i enzymatické preparáty (Wobenzym, výtažek z aloe vera), kterými je možné podpořit i hojivé procesy, dejte však pozor na kvalitu zpracování. Chybou je určitě tepelné zpracování, ale i dlouhodobé skladování. Některé (bohužel dražší) technologie však dokážou i při něm zachovat účinnost preparátů.

4. Usilujte o vnitřní rovnováhu, najděte si cíl, který vás naplní nadšením.

5. Když se cítíte zasaženi, dejte dle stavu volno nebo se dobře oblečte a jen kousek zaklusejte. Když je tělo na hraně, potřebuje akutně hodně pít a delší spánek.

Jak se vracet po nemoci

Pokud již dojde k výpadku v tréninku vlivem nemoci, rozhodně neuspěchávejte návrat. Dobře se doléčte, nedoléčené tělo na tréninky nebude reagovat pozitivně, spíše naopak, a nemoc se s největší pravděpodobností vrátí. Nemocí těla si obvykle řešíme problém duše a ten potřebuje čas a prostor.

Když duše nedostane příležitost (což je klid), tělo se časem uzdraví (má svoji inteligenci), ale problém zůstane a projeví se znovu. Kde? Přece na úrovni těla. Jak? Další nemocí a pokud možno stejnou.

Při návratu první dny jen klusejte a postupně začněte s těžším tréninkem. Postupnost tady chci podtrhnout, její míra ovšem závisí na délce a závažnosti nemoci. Také podoba dalšího tréninku je závislá na mnoha okolnostech, zejména na fázi přípravy.

Všeobecně se dá ale říci, že po prvotním klusání bychom měli postupně ošetřit (připomenout) tělu již natrénované schopnosti a vrátit se k hlavní náplni toho kterého období.