Tel: + 420 777 021 709

Email: maratonskytrenink.cz@gmail.com


 

  • Instagram sociální Icon
  • Facebook Classic
Please reload

 

Vydané články

Trénink na 5km

June 18, 2015

1/2
Please reload

 

Aktuality

Běh jako forma meditace aneb co v žádném tréninkovém plánu nevyčtete

October 23, 2016

Moc se o ní nemluví, přitom se meditaci věnuje stále více lidí a vrcholových sportovců. Ví proč. Ať už jim pomohla posunout hranice svého výkonu, schopnost přijmout porážku nebo se jen vnitřně srovnat. Na první pohled to zní možná šíleně, ale meditaci se může věnovat každý, aniž by si ostatní ťukali na čelo.

Carl Lewis, jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších atletů historie, keňští běžci na dlouhé trati Tegla Loroupe a Paul Tergat, ale i Abhejali Bernardová – první Česka, která přeplavala kanál La Manche, úžinu Catalina i maraton okolo Mannhattanu. Ti všichni nedají na meditaci dopustit, těm všem podle jejich slov pomohla k lepším výkonům.

 

Nemusíte si ovšem nutně představovat jakéhosi „pošuka“ zahaleného v hábitu a sedícího od úsvitu do soumraku na vrcholku hory se zkříženýma nohama. O tom to není. Meditace, byť krátká, zklidní vaši mysl, navede vás k vyrovnanosti. V životě i ve sportu.

 

Dokonce na to existují studie. Například ta hardvardská přinesla, že meditace vytváří změny v šedé kůře mozkové a umí ji i obnovit, což právě může být zdrojem psychologických benefitů. Jiné výzkumy, ale s podobným závěrem, hovoří o změně geometrie mozku či o uvolnění nervových drah. Negativní emoce a pocity vyčerpání ustupují do pozadí – snižuje se aktivita pravé přední mozkové kůry – naopak se dostavuje pocit štěstí, nadšení a energie – posílením opačné části mozku. Meditace údajně zlepšuje také paměť, imunitu a chrání srdce a mnohé další.

Jde ovšem o velmi individuální záležitost a nelze ji aplikovat plošně tak jako třeba intervalový trénink. Člověk k ní musí dospět.

 

Když dvě dělají totéž, není to totéž

Běh může znamenat pro naše životy mnoho dobrého a my bychom se měli snažit, aby tomu tak bylo.  Může nás učit pokoře, rozšiřovat obzory vnímání sebe sama i okolí. Běh může být dokonce první vlaštovkou osobní svobody, pokud jsme tuto přirozenou část naší bytosti ztratili či ji nyní neznáme. Vždy bude záležet na tom, zda ji chytneme za ten správný konec. Bez ohledu na to, zda nám jde o výkony nebo jen o radost z pohybu.

 

Když jsem začal před mnoha lety meditovat, nedovedl jsem si představit, že by to bylo jinak, než v pohodlné pozici se zavřenýma očima a za hudby. Jenže člověk umí zdokonalovat své tělo, mysl i vnímání, ale také svůj duchovní rozměr a to téměř za každých okolností. Jde jen o to, zda se dokážeme zaměřit správným směrem.

Když dva dělají totéž, není to totéž. Když dva běží tutéž trasu stejnou rychlostí, nemusejí ve své podstatě dělat totéž. Pokud uvážíme dopady běžeckého počínání na lidský organismus, tréninkový efekt bude jiný. Zaměříme-li se na lidskou mysl, ani tehdy nebude vnímání tréninku stejné.

 

Všechno je naše volba

A to nejlepší na tom všem je, že co nám běh přinese je pouze naše volba. My se nejen rozhodujeme, kudy poběžíme a jakým způsobem, ale naše volba je i vnímání tréninku a sebe sama.

To bude určovat, jaký pocit a co přesně si z něj odneseme a dokonce i efektivitu zátěže. A je jedno, že to mohl být běh podle tréninkového plánu, naše volba je, že podle něj chceme běhat.

 

Člověk dostal do vínku svobodnou vůli a rozum. To může být vražedná kombinace. Díky neustále analýze dění vnímá a uvědomuje si celé spektrum souvislostí, porovnává je se svými vědomostmi a zkušenostmi, zapojuje do jisté míry slepou inteligenci.

 

Dobrá zpráva je, že běh nám může pomoci tyto klapky z očí sundat – oprostit se od starostí všedního dne, které nám často zužují rozhled i nadhled. Tím pádem můžeme věci vnímat pravdivěji i pokorněji. 

Úsměv za všech okolností

Když mluvím o pokoře, myslím tím opravdovou pokoru. Ne tu, že vám někdo dá facku (ať už fakticky nebo jen svým činem) a vy ji pokorně přijmete.

 

Pro mě jakožto běžce – závodníka a nyní trenéra - pokora znamená, že se v cíli závodu, na který jste se připravovali půl roku, a on vám totálně nevyjde, usmíváte, máte dobrý pocit z toho, že jste tudy šli, něco na cestě zažili, nevzdali jste to, překonali překážky a dali jste tomu maximum.

 

Žádné svěšené hlavy a špatné pocity z neúspěchu. Neklečme pořád, nebědujme nad nespravedlností svého talentu, podmínek, chyb či osudu, to je k ničemu. Použijte sport jako palivo své svobody, síly i kultivace své osobnosti.

 

Když se podívám na svoji sportovní kariéru, mezi evidentní úspěchy se vloudily i velmi silné nezdary. Několikrát jsem se pokoušel o limity na vrcholné akce, dvakrát o hry a nikdy se mi to nepodařilo. Párkrát chybělo méně než minuta, což je z hlediska maratonu relativní kousíček, ale pokud bych se měl ohlédnout a říci, zda toho lituji, zda bych chtěl udělat něco jinak, odpovím jednoznačné ne. Byla to úžasná cesta, tolik mě naučila a každý den za ni děkuji.

A jedna z těch věcí, které jsem na své cestě objevil je meditační běh.

Zapomeňte na hodinky

Hlavním cílem meditace - ať už na jakékoliv úrovni - by mělo být převedení a změny energií našeho myšlení do běžného života.

 

Meditační běh není náhrada za klasickou meditaci, je ale dalším obohacujícím prostředkem v osobním růstu a zvláště pro člověka, kterému se ještě nedaří utišit mysl v klidu, to je možná varianta, jak udělat první kroky.

 

Je dobré vydat se na místa, která v nás vyvolávají spíše pozitivní pocity. Po vyběhnutí si najděte svůj rytmus kroku (a tempo) a míru dechu, které vám jsou pohodlné. Což, pravda, jednak vyžaduje jistou úroveň kondice a zároveň by nemělo jít o trénink tělesné výkonnosti v pravém slova smyslu – pak jde o drezůru těla a pocity bývají těžší.

Nesledujte hodinky ani tepovou frekvenci. Není to důležité, protože nyní byste měli svoje energie a pozitivní pocity nasměrovat do svého okolí. Ten kdo se hůře oprošťuje od starostí, by mohl počkat, až starostem „uteče“ - všichni asi známe ten pocit, kdy problém v průběhu běhu zeslábne a vidíme ho v jiném světle.

 

Vaše cesta je jedinečná

Takové spojení automatické práce těla s duchovní činností je velmi zajímavé a mně osobně přineslo již mnoho přínosného, i když opravdu výrazné vnitřní změny sama o sobě přinést nemůže. Jde pouze o doplněk nebo rozjezdovou dráhu. Můžete zažít nové vjemy a ucítit zcela nové energie, sami se rozhodněte, co s nimi uděláte. Okolí může pro někoho hrát obrovskou roli, a tak zkuste procítit a promeditovat svoji oblíbenou horskou trasu, přírodu nebo se zaměřte na lidi, které potkáváte, jak ovlivňují energie okolí právě oni či jak působí na vás.

 

Jestliže dokážete takto vnímat za běhu, který vám dává jistou přidanou hodnotu, pak je to jen kousek k tomu, abyste dokázali sami sebe vnímat jako jeho součást.

 

Pokud dosáhnete na začátku pozitivního naladění s okolím, snažte si tyto energie uložit do paměti a udržovat si je i co nejdéle po doběhnutí. Kdykoliv pak budete moci, obnovte je, dejte ale pozor, aby byly vždy na pozitivním podkladě. To si můžete zkontrolovat opět tam, kde se dá kontrolovat vše – ve svém duchovním srdci.

Ztište svůj svět, otevírejte se okolí a nesnažte se posuzovat, zda vám to jde nebo ne. I ten nejmenší pokrok je pokrokem a lze na něm stavět. Jste jedineční a také vaše cesta je jedinečná.

 

Probuďte v sobě „vnitřního sportovce“

Pokud chcete do meditace proniknout více, sáhněte po nevšední knize známého duchovního učitele a sportovce Sri Chinmoye Sport a meditace, v níž odhaluje vnitřní dimenzi sportu. Dimenzi, kterou do svého současného fyzického a mentálního tréninku může zařadit každý, od profesionálních sportovců po začátečníky a amatéry. Podle něj právě tento nový rozměr nám umožňuje zlepšit fyzický výkon, ale také proměnit radost, kterou nám sport přináší, v hluboké a trvalé uspokojení.

 

 

Please reload

Sledujte nás:

Please reload

Hledat podle štítků: