Lukáš Jasenský a sezóna 2015

Sezóna 2015 je za mnou a mně nezbývá nic jiného než se za ní poohlédnout a zamyslet se nad tím jak to v sezóně bylo. V hlavě se mi honí milión myšlenek a tak to napíši jen ve zkratce. Se sezónou jsem i nejsem spokojený. Některé závody se mi podařily a některé naopak.

Připadal jsem si jak na houpačce.Tělo fungovalo, jak mělo, ale spíš hlava byla unavená. S odstupem času mi přišlo, že cíle, které jsem si na letošní rok dal byly velký nápor na mojí psychiku.

Začal jsem se znovu soustředit jen na sebe a neohlížet se na ostatní a to mi moc pomohlo. Do přípravy jsem vložil maximum a přizpůsobil tomu prakticky vše. V jarní přípravě jsem absolvoval 2 reprezentační kempy ve Španělsku s tím, že jeden byl spojený s mým prvním startem na Evropském poháru. Během přípravy následovaly ještě další a také testování, se kterými jsem opravdu spokojený, protože jsem předvedl, co ve mně je.

V letošní sezóně jsem se dostal do výběru K23 a tak jsem měl možnost závodit právě i na závodech EP a také jsem toho využil. Chtěl jsem nasbírat cenné zkušenosti, které mi pak v dalších letech pomohou. Někteří mě o toho ještě odrazovali, ať chvíli počkám, že to bude akorát zbytečné vyhazování peněz, ale řekl jsem si „kdy jindy než teď“. Vždyť právě pro tohle tak trénuji a obětuji tomu prakticky vše, abych se dále posouval a mohl si jít za snem. Samozřejmě bych strašně moc rád na nějakém závodě EP udělal dobrý výsledek a věřím, že se toho dočkám, ale tento rok jsem to bral, jak jsem již zmínil výše jako cenné sbírání zkušeností.

Co se týče závodů ČP, jsem spokojený s výsledkem na MČR ve sprint-triatlonu, i když jsem chtěl bednu, předvedl jsem tam slušný výsledek. Důležité pro mě je, že jsem se oproti minulému roku zlepšil ve všech třech disciplínách a stále jdu nahoru. To je pro mě důležitá součást motoru, který mě táhne dopředu.

Bohužel v srpnu mě zastavilo zranění v podobě ulomeného kousku 7. obratle a tak se teď zotavuji a nabírám síly do zimní přípravy. Připadám si jak znovuzrozený, čistá hlava a absolutně odpočaté tělo. Někteří mi na to řekli, že to tak asi mělo být, tak nevím. Každopádně už se nemůžu dočkat toho, až vlítnu do tréninků a další sezóny, která věřím, že bude mnohem lepší jak tato a bude stát za to.

Na závěr chci strašně moc poděkovat všem, kteří mě v tom podporují a fandí mi. A to především rodině, kamarádům, sponzorům „Společnost Viva Kovárna a společnost Zelenka“. Bez nich by to nešlo a díky nim jsem měl možnost absolvovat soustředění, závody EP a mít přípravu takovou, jakou jsem měl. Za to jsem jim opravdu vděčný a moc si toho vážím. A úplně na závěr největší poděkování patří mému trenérovi, který za tím vším stojí, bez něho bych nebyl za těch necelých dvou let spolupráce tam, kde jsem. A velké úspěchy teprve přijdou. :)

EP Tartu, Estonsko

EP Tartu 35. misto. Se svým výkonem jsem spokojený. Závod byl náročný a konkurence se sešla silná. Díky pozdnímu příletu a nestihnutí povinného předzávodního briefingu jsme byli odkázáni jít na start až mezi posledními, což se ukázalo jako obrovská nevýhoda díky tomu, že se plavání odehrávalo víceméně celé v protiproudu a my startovali v tom nejsilnějším.

Ještě den před závodem jsem si říkal, že bude cyklistická část v pohodě, ale překvapila mě a ukázala se dost náročná. Celou cyklistiku jsem absolvoval s Američanem Sorensenem, když jsme ve druhém ze čtyř okruhů cukli dvou závodníkům. V každém okruhu nás čekalo stoupání a následný sjezd, já tahal roviny a ve výjezdu a sjezdu jsem si za ním odpočinul.

Následoval rovinatý běh, který byl rozdělen do dvou 2,5 km okruhů, čas na běhu jsem měl nakonec 17:12, což hodnotím dobře. Celkově jsem s mým účinkováním spokojený a beru to jako velkou zkušenost do dalších závodů. Jsem rád, že se zlepšuji.

MČR ve sprintu, Tábor

MČR ve sprint triatlonu je za mnou a nebudu tajit to, že jsem si strašně moc přál bednu (když mám ten poslední rok v K23), nakonec z toho je ale 5. místo v K23. Kluci hold byli rychlejší a opět se ukázalo, že na plavání je potřeba neustále pracovat.

Ale s tím, co jsem předvedl, jsem naprosto spokojený. Plavecká část se odehrávala v rybníku Jordán a jednalo se pouze o jeden plavecký okruh s neobvykle dlouhým (400 m) výběhem do depa. Cyklistika se jela ve zvlněném terénu a byla rozdělena do dvou okruhů po 10 km, kdy část tratě vedla městem a poté se vyjelo z města a zpět. Závěrečný běh se odehrával v centru města a byl rozdělen do tří okruhů, kdy v každém okruhu byl jeden seběh a výběh.

Po Mělníku jsem si odpočinul a na závod jsem se připravil, jak nejlíp to šlo. V plavání byla strategie jasná, vyplavat co nejlíp. Nepatřím k nejlepším plavcům a tak jsem šel z vody na 15. pozici cca minutu za čelem. Neplaval jsem naplno, spíš jsem si soustředil na techniku, které jsem v posledních týdnech věnoval hodně času. Posun tam opět je, takže spokojenost.

Výběh do depa byl vražedně dlouhý a dal pořádně zabrat. Z vody jsem šel s Maxem Neumannem, se kterým jsem poté jel i na kole. Hned na začátku cyklistiky jsme po chybě dostali stop and go, což nás stálo cenné vteřiny a pár neslušných výrazů, ale pokračovali jsme dál. Podařilo se nám sjet i některé závodníky z čela a tak se k nám připojil i Tomáš Kroupa. Zbytek cyklistiky jsme tak jeli ve třech a díky spolupráci a občasnému nastupování jsme si tak pohlídali skupinku pronásledovatelů. Doufal jsem, že by se nám mohlo podařit sjet skupinu před námi, bohužel se tak nestalo, jelikož byla cyklistika dost vyrovnaná. Tentokrát mi dala cyklistika trochu víc zabrat.

Závěrečný běh jsem šel co to šlo a tak jsem si aspoň pohlídal slušnou pozici. Konečně závod ČP, se kterým jsem spokojený. Po závodě následoval odpočinek, nasbírání zbytků sil a ve čtvrtek následovala cesta do Rigy na EP.

EP v Rize

Poohlédnutí za posledním závodem této sezóny, aneb jak bylo v Lotyšsku.

Jelikož jsem se už tento rok rozhodl, že chci sbírat cenné zkušenosti i ve světě a to konkrétně na závodech Evropského poháru, rozhodl jsem se, že vycestuji na další díl EP do Lotyšska a to konkrétně do Rigy.

I když někteří nejsou nadšení a byli by radši, kdybych ještě se závody EP chvíli počkal, já i hlavně můj trenér na to máme jiný pohled. Vím, že závody stojí balík peněz a bez sponzorů by to nešlo. A proto jsem hrozně moc rád, že i přes to, že letos to bylo jen o sbírání zkušeností a ne atakování top 20 nebo ještě líp top 10, mi s tím pomohli. Bez nich by to opravdu nešlo. A za to jsem jim opravdu moc vděčný. Mám před sebou ještě hrozně moc práce co se týče plavání a běhu. A tyto velké zkušenosti mi pomáhají se posunout dopředu. Jsem prakticky nováček na triatlonové scéně a cesta je dlouhá. Ale teď už zpět k závodu.

Závod se konal v krásném přímořském městě Riga 9. 8. 2015 a byl na sprintových distancích. Vzhledem k tomu, že jsem byl přihlášen později, musel jsem čekat na wait listu, jestli se dostanu na startovku. Stalo se tak dva týdny před závodem a tak jsem mohl jet. Jelikož byly letenky už moc drahé, rozhodl jsem se pro cestování autem. V Rize jsme startovali tři. Já, Jirka Kalus a Honza Volár. Připojil se ke mně zmiňovaný Jirka Kalus a ještě můj brácha.

Jeli jsme přes Polsko, kde jsme přespali a Litvu. Cesta byla nekonečná a v Litvě a Lotyšsku vůbec neutíkala. Žádné kopce, jen rovina, pole, rozkopané cesty a vražedné horko. Po dvou dnech jsme tedy dorazili do Rigy. (V plánu bylo za den). Necelé dva dny byly na regeneraci a pak závod.

Jak jsem již zmiňoval, závod se odehrával na spritových distancích. Plavání se odehrávalo ve slepém rameni řeky a plaval se jeden okruh. Už od začátku se plavalo rychle, před první bójkou jsem začal ztrácet na hlavní balík a po plavání jsem měl klasicky ztrátu na čelo závodu, ale aspoň jsem nešel z vody poslední (jsem optimista).

Následoval delší výběh do depa a kolo, které vedlo nejprve přes most do centra, celkem tak byly 4 okruhy. Začínali jsme jako menší skupinka a díky výborné spolupráci a nastupování jsme sjížděli závodníky před námi.

Musím říct, že se na kole jely opravdu bomby a sebralo mi to hodně sil. Do depa jsem přijel celkem na kaši a tak první okruh v běhu jsem protrpěl a byl jsem rád, že běžím a někde nezvracím.

Běh vedl prakticky po trase kola, akorát se točilo dřív a byl rozdělen do dvou okruhů. První běžecký okruh byl hrozný, protrpěl jsem a ho a nebyl jsem schopný se rozeběhnout a držet tempo. Až ve druhém okruhu jsem se vzpamatoval a chytil aspoň nějaké tempo a tak jsem doběhl do cíle až na 53. pozici úplně KO.

I když mi den před závodem trať přišla lehká, v den závodu se ukázala jako hodně těžká. S výsledkem tak nejsem zrovna moc spokojený, ale jsou to zkušenosti. Věřím, že příští rok to bude lepší. Určitě se do Rigy vrátím. Byl to nádherný závod v krásném prostředí. Po závodě jsme zůstali ještě dva dny a tak jsem v rámci vyjetí po závodě i odpočinku zavítali do sousedního města Jurmaly. Prošli jsme město, odpočívali jsme na pláži, koupali se a dali trénink v Baltském moři. Lotyšsko se mi moc líbilo a za těch pár dní jsem si ho oblíbil.

Po Lotyšsku mě čekal závod EP v Karlových Varech, na který jsem se moc těšil a byl pro mě jedním z vrcholů sezony. Bohužel autonehoda a ulomený kousek 7. obratle mě zastavil a tak musím odpočívat. Snad mi na konci září sundají krunýř a budu se moct vrhnout na tréninky i nějaké soustředění.

Už se moc těším.

- LJ.