Maratonské hledání pravdy

Tak zní pracovní pojmenování knihy, kterou jsem právě dopsal a mám připravený syrový text. Bude to kniha o běhu a o všem co souvisí s tím, abychom uměli běh správně používat. Zabýval jsem se tedy nejen tréninkem, ale spoustou dalších věcí, o kterých si myslím, že jsou stejně důležité.

Mým základním cílem bylo, abych běh přiblížil co nejpodrobněji a abych je upozornil na věci, které nelze obejít. Tréninkový plán sám o sobě neznamená nic a je lepší mít ne úplně ideální plán, ale umět vnímat a znát věci, které takový trénink vynesou vzhůru a stane se tak účinným, než mít geniální plán, ale neumět ho používat.

Upozorňuji na všechny věci, které jsou důležité a které jsem pochopil během své téměř dvacetileté vrcholové maratonské kariéry v běžném pracovním procesu a také které jsem nasbíral jako trenér od roku 1995.

Přináším dnes malou ochutnávku- úvod knihy, která je plná zamyšlení s prvky filozofie i konkrétních návrhů, jak se dají věci okolo tréninku i samotný trénink řešit. Je odrazem toho, jak mi bylo umožněno pochopit tento svět a jak se dá běh do něj zasadit, aby došlo k jisté symbióze pohybu, těla a naší mysli…

Běhání je velmi přirozený pohyb, kterým se můžeme velmi rychle pohybovat prostorem, aniž bychom

potřebovali k tomu nějaký stroj či jiný zdroj energie. Vystačíme si sami a můžeme běžet prakticky

kamkoliv- městem, přírodou, po cestě i silnici, napříč savanou i do hor, vstříc slunci i od něj, vstříc

novým zážitkům, náročným horským terénem či naboso po písčitých plážích.

Běh uvolňuje mysl a tím i naši svobodu. Umí nám dát okamžiky, kdy naše negativní myšlenky ztrácejí

na intenzitě a ty pozitivní dostanou novou energii. Je potřeba ale umět s ním velmi dobře zacházet. Já

se nebojím říci, že sportovní běh je do jisté míry člověkem vytvořená technologie, která se ale musí

umět používat, jinak se může obrátit proti člověku samotnému.

To je záležitostí například i nových běžeckých technologií. Firmy se předbíhají v tom, jak běžce

vybavit, vznikají nové a nové technologie, člověk aby na to skoro vystudoval vysokou školu.

Maratónky, jak jednoduchá věc to mohla být a pak většina běžeckých bot má hned několik rychle se vyvíjejících technologií. Musíte vědět, jaký máte nášlap, zda pronační, supinační či neutrální. Dále musíte vědět,jak rychle a dlouho chcete běhat, abyste měli ten správný drop či tlumení. Také zda budete běhat v terénu či po silnici, nebo zda hledáte něco mezi tím. Také s podešví se děje něco mimořádného. Propouští vodu ven, ale dovnitř ne, někde větrá, jinde zase zpevňuje. Pak jsou maratónky s úzkým kopytem, širokým a samozřejmě již i něco mezi tím. K tomu se vymýšlí nový druh tkaniček. Konečně si pak vyberete ten správný model a hledáte správné číslo. A když ho někde vyhrabete, řeknou vám, že nejlepší je běhat naboso.

Nechci tuto problematiku nijak ponižovat, je opravdu velmi důležité najít si tu správnou obuv pro dobrý pocit i zdraví pohybového aparátu, ale někdy prostě mám dojem, že by bylo lepší nezařazovat každou technologii hned do nové řady. Mám dojem, že by bylo lepší vývoj zpomalovat a spíše zpřesňovat, zpřehledňovat a ne jen chrlit nové technologie, řady a modely s cílem odlišit se od konkurence.

A podobně to vidím i v tom, jak zacházet s během jako takovým. Dnes se mnoho lidí chce ověsit nejnovějšími technologiemi a myslí si, že dělají dobře, ale je to opravdu tak? Nezaměřujeme se pak na něco jiného, než na vlastní pocit z běhu, na sebe a okolí, na poznávání svých možností, neodvádí nás to od vnímání či prociťování toho, co by nám přineslo nejvíc?

Ano, je fajn, že máme GPS, které nám určí, kolik jsme toho uběhli, jak rychle, kolik metrů jsme nastoupali a kolik seběhli, atd. Proč bychom ale například měli poslouchat kompjůtr, jak dlouho máme regenerovat? Copak nemáme dostatečné množství informací, které jsou přirozené a které nám sami řeknou, jak jsme na tom? Víte, běh je pocit, nebojím se to takto říci. Je to činnost, ale pokud bychom odstranili ze svého vnímání činnost jako takovou, zbude nám vždy pocit ze sebe. Budeme vnímat, že jsme se museli překonávat, že jsme to možná překonali a tím se posunuli. Budeme vnímat únavu, která by mohla být ideálně příjemná a budeme vnímat, co nyní potřebujeme.

Tělo si u pěkné hudby protáhnout a po sprše zachladit nohy. Budeme vnímat pocit z dobře vykonané práce a budeme také vnímat pozitivně, že se zmírnila frekvence našich myšlenek. Mimochodem jeden z mých svěřenců mi před chvilkou psal:“ Budu muset ukončit přechodné období (po 14-ti dnech), začala mě bolet hlava, a když běhám, tak nikdy nebolí.“ To je přesně ono, běh pokud ho umíte používat, výrazně brzdí myšlenky a zároveň uvolňuje ty staré a nepotřebné, které nosíme pod čepicí.

Člověk má pocit, že se mu zvedá sebevědomí, ale za tímto pocitem je odplavení starých a nepotřebných myšlenek. Odlupují se jako lupy z hlavy, pak je smyjete a cítíte se lépe. Na úrovni těla zároveň s tím i potom probíhají jisté chemické reakce, které vše toto potvrdí i na úrovni těla. Toto vše je ale reakce na to, jak se cítíme a co pociťujeme.

Je potřeba si takové spojitostí uvědomit. Často máme pocit, že se cítíme špatně, v těle se něco děje a my přemýšlíme, co jsme snědli, kde na nás někdo něco „prsknul“, jak se oblibou říká. Ono je to ale naopak, prvotním hýbatelem našeho stavu jsou naše pocity a emoce, jejichž hýbatelem jsou zase naše myšlenky. Myšlenka je základní energií, která nás ovlivňuje. Člověk denně nashromáždí stovky a tisíce myšlenek, nelze je prakticky zastavit (nechci nyní rozebírat techniky, které dokážou myšlenky velmi zpomalit nebo dokonce přechodně i zastavit…), ale lze je třídit a usměrňovat. Na myšlenky pak nasedají naše emoce a pocity, které sami o sobě pak tvoří a přetváří vše kolem nás, tedy i naše tělo, které je součástí našeho hmotného světa.

Tělo má svoji inteligenci, která pro nás pracuje. My jsme v podstatě uživatelem svého těla, ve kterém

buď můžeme žít v jisté harmonii, nebo pak nežijeme v harmonii a čekají nás velké problémy. Tělo

samo o sobě neposuzuje, jak se k němu chováme, ale vždy se snaží za každých okolností pro nás

pracovat. Měli bychom mu denně děkovat, protože to co většina z nás každý den připravuje svému

tělu ať vědomě či nevědomě je obrovská porce zátěže.

Útočí na nás zvenčí jedy, které dýcháme či polykáme, některé se do nás dostanou jinou cestou. My pak po něm chceme výkony a naše tělo, protože funguje na základě látkové výměny a je nuceno provozovat složité chemické procesy k získávání energie či látek, které řídí další důležité procesy tak, aby dostálo naším požadavkům.

Při těchto procesech ale bohužel vznikají další odpadní látky, není jiná cesta. Naštěstí tělo má své

detoxikační orgány, které dokážou toto vše vyloučit. Celé je to tedy nastavené tak, že látky do nás (tedy spíše do našeho těla) vcházejí, dojde k určitým procesům a jiné látky z těla odcházejí jako nepotřebné.

Ve sportu je toto celé velmi důležitý okamžik z hlediska tréninku. My bychom měli zajistit, aby vše potřebné tělo dostalo, dále ho tréninkem učíme, aby dokázalo co nejefektivněji využít nabídnuté možnosti a také bychom se měli starat i o to, aby byl celý proces správně dokončen detoxikací, napravením zátěžových mikropatologií (například různé drobné trhlinky svalového vlákna), které vždy při těžších trénincích vznikají a samozřejmě doplnění chybějících látek. Toto je regenerace a já osobně považuji regeneraci za stejně důležitou složku tréninku jako samotné zatěžování. Regenerace je neodmyslitelná část tréninku a sem kromě regeneračních procedur patří i spánek a strava.

Trénink samotný je pak informace, kterou tělu dáváme, na těle je pak, aby tuto informaci převzalo a

našlo co nejvhodnější cestu, jak to příště udělat efektivněji při stejném zatížení. Funguje to tak, že po

zátěži, při které tělo pracuje, jak je naučené, začne organismus ihned hledat cesty, není ale jedno,

v jakém prostředí to dělá.

Pokud mu po tréninkové zátěži nedáte dostatečný odpočinek, musíte si uvědomit, že zátěžová informace pokračuje. Jestliže tedy po tréninku jdete do hospody, říkáte tělu, že potřebujete, aby makalo v nějaké intenzitě a určitou dobu, ale že si má nechat síly na to, aby zpracovalo alkohol, možná nějaké těžké jídlo a sílu na to, aby vydrželo přes únavu fungovat dál do noci.

Když ale místo toho zajdete do sauny, začne se uvolňovat a pročišťovat nejen tělo, ale také mysl

a tím se celý efekt tréninkové jednotky ještě umocní. Organismus bude vědět, že ho nezradíte a bude

příště daleko ochotnější k výkonům a hlavně větším výkonům, nebude se s vámi tahat o každou

vydanou kalorii.

Vaše chování po tréninku je tedy další informace navazující na tu tréninkovou. Jestliže taková

informace bude další velká zátěž, byť v rámci jiné činnosti, bude si nechávat neustále rezervy, protože

ví, že jste schopni na něj pořád tlačit. Vaše osobní tělo je váš kamarád a bylo mu dáno do vínku pro

vás pracovat, ale nezlobte se pak na něj, že vám nedopřeje výkon, jaký si představujete. Dělá svoji

práci, jak nejlépe umí.

Druhá věc je, jak své tělo vidíte, věřte, že vaše tělo zcela přirozeně reaguje na to, jak ho vnímáte a též

se tomuto přizpůsobuje. Je to jakési dokončení kruhu, že svými myšlenkami a na ně nasednutými

pocity a emocemi tvoříte obrazy, události a v podstatě také hmotu, ve které žijeme. Ačkoliv se toto zdá být nemyslitelné, vězte, že vše tvoříme společně, všichni jsme propojeni mřížkami, jakousi informační sítí, která má své myšlenkové, emoční, psychické a další podsítě. My všichni dohromady tak tvoříme vše, co se v hmotném vesmíru děje a nejvíce to, co se děje na Zemi.

Ii sama příroda reaguje na vše, co se snažíme tvořit, ať už je to pozitivní nebo negativní. Individuálně však a tady začíná i končí tento kruh, máme největší vliv na své tělo a matky i na své dítě ve svém lůně. Naše tělo prostě dostává první ránu z našich negativních energií, které tvoříme a první a nejúčinnější pohlazení, která též umíme jako lidské bytosti nádherným způsobem projevit.